Adam to je zkratman známý,
ke svým zkratům kdekoho vábí,
jenže ten kdo ochutná,
do rakve se může dát,
kdo chce tohohle pitomečka znát.

Adamovy zkraty se šíří Kladnem,
kvůli němu všichni padnem.
Kdopak by měl Adouše rád,
když ti chce jako dárek zkrat dát,
jenže když ho odmítneš,
jeho zkratům se nevyhneš.

Zkratů už mám vážně dost,
kdy Adam pochopí, že tu není host,
aby nebyl básně konec,
nesmí probíjet mi zvonec,
jelikož jsou jeho zkraty všude,
dosti opatrnosti nikdy nezbude.

Bůh ví jak to dopadne,
když elektrické vedení na tě spadne.
Myslím, že nic hrozného,
i když na sobě budeš mít hodně černého.

Adam to je zmetek zářící,
mnoho zkratů skrývá pod čepicí.
Jenže když mu začne na palici pršet,
Hodně zkratů z něj začne sršet.

Adam to je oříšek tvrdý,
co může i chce, to zmrví,
na co šáhne, to je v pánu,
každej od něj dostane elektrickou ránu.

Adouši, co v palici svý máš,
že svý zkraty jen znáš?
V hlavě máš jen piliny
a různě velké hobliny.

Od Adama běžme dál,
kdo by se teď zkratů bál.
Adame, jó ty jsi zkratů pán,
ale já na tebe hasičák pěnový mám,
jenom trochu zazáříš,
do peklíčka poletíš.

V peklíčku ti prdelku sežehnou,
černotou a smradem ti vlasy upadnou,
plešatej budeš jak starej mnich,
lituju mutantních dětí tvých.

Že by bylo zemětřesení,
ále to nic hrozného není,
Adam zas něco provádí,
parchanty své ke zkratům navádí.

Adame, ty zmetku černej,
pro nás je každej den pernej,
každej den se zpotíme,
když tvůj zkratík vidíme.

Bum a plesk, třísk a zkrat,
už mám z jeho zkratů svrab.
Adame, už tě mám vážně dost,
nechám na tě spadnout most,
až pod mostem zaskučíš,
navždy se tak poučíš.

Adouši, ty jsi ale mrška,
stačí však na tě benzínová sprška,
jenom co tě zapálím,
v plamenech tě uvidím.

Doufám, že jste se alespoň něčemu zasmáli.

Pár slov autora :

Tyto básně jsem složil v době, kdy jsem chodil s Janem Adámkem do třídy. Všechno to začalo tím, co se mu stala ta příhoda, kdy opravoval kotoučák a když již měl opravu dokončenu (pracoval pod napětím), spadl mu do obvodů šroubovák a kotoučák vyhořel, jelikož jím projel skrz na skrz SKRAT. Od té doby se to s ním veze a jeho přezdívka se již mnohokrát potvrdila. Tehdy jsem mě napadla báseň na jeho el. řádění, a jelikož mě to bavilo a měl jsem dostatečnou slovní zásobu, vymyslel jsem jich dohromady třicet. Pak už jsem neměl čas a básnění zanechal.

Já osobně vůči Adámkovi necítím nenávist jako Jirka (Gart ), ale je pravda že bych ho nejradši přizabil, důvody nebudu zveřejňovat. Tyto básně jsem psal víceméně pro legraci, abych se mohl zasmát, až si je jednou přečtu, jinak tím nechci Jana Adámka zesměšňovat.

Miki

Zpátky